Nový židovský hřbitov v Brněnské přímo navazuje na sousední městský hřbitov a stejně tak je kulturní památkou. Podívat se na něj mohli zájemci uplynulou neděli v rámci komentovaných prohlídek. Ty se konaly v rámci projektu Brány památek dokořán. Rolí průvodců se ujali Ivan Čech ze spolku Zahrada života Prostějov, Jana Gáborová za Hanácký Jeruzalém a historik Muzea a galerie v Prostějově Filip Gregor.

 

Židovský hřbitov v Brněnské je třetí

Málo známou skutečností je fakt, že hřbitov v Brněnské ulici nazývaný nový je ve skutečnosti už třetím židovským pohřebištěm na území Prostějova. To první bylo v hradebním příkopu u celých hradeb, jak poukazují historikové. Židům bylo vykázáno místo k pohřbívání mimo městské hradby u hradebního příkopu od Plumlovské brány kolem tří bašt až k Brněnské bráně. Pohřebiště je možné nejdříve datovat do 16. století (mezníkem je rok 1510, kdy byla postavena zděná městská hradba). Po jeho zrušení vznikl židovský hřbitov mezi nynější ulicí Studentskou a Reálným gymnáziem a základní školou města Prostějova. V letech 1801 až 1908 zde bylo pohřbeno kolem dvou tisíc prostějovských obyvatel. V průběhu nacistické okupace byla zrušena prostějovská židovská obec a hřbitov byl konfiskován říšskými institucemi. Na přelomu června a července 1942 byli téměř všichni židovští obyvatelé města odvlečeni do Terezína. O rok později německý starosta Maxmilián Girth koupil celé pohřebiště pro potřeby Prostějova. V posledních letech okupace byly náhrobky městem rozprodány jako stavební nebo kamenický materiál a pohřebiště bylo nenávratně zdevastováno. Nový židovský hřbitov byl postaven v roce 1908. Obřadní síň z téhož roku při pozdějších opravách ztratila svůj původně secesní ráz. Zato zůstaly zachovány jak její interiér s hebrejskými modlitebními texty na stěnách, tak její vnitřní vybavení – katafalk, svícny, máry, řečnický pult. Na severní stěně sálu visí od roku 1950 pamětní desky se jmény 39 židovských padlých z první světové války a 1227 obětí rasové persekuce z doby nacistické okupace v letech 1939–1945.

Židovské pohřební rituály

„Tradice judaismu učí, že nemocný člověk nemá být v nemoci a ve smrti sám. O to se starají bližní nemocného nebo Svaté bratrstvo vykonavatelů skutků milosrdenství, zkráceně podle hebrejského názvu Chevra kadiša. Od nepaměti existovalo v každé židovské pospolitosti, aby se staralo o pohřbívání a pečovalo o židovský hřbitov,“ sdělil návštěvníkům správce hřbitova Jan Lázna. Jak vysvětlil, když člověk zemře, je zvykem položit jeho tělo na zem, přikrýt plachtou a u jeho hlavy zapálit svíci. Když členové bratrstva oznámí úmrtí, je jejich úkol vykopat hrob a vyrobit rakev z nehoblovaných prken. Nastává chvíle, kdy bratrstvo omývá zemřelého. Platí zásada, že omývání muže přísluší pouze mužům a omývání ženy jen ženám. Poté je mrtvý oblečen do zvláštních kalhot, košile, ponožek, čepice, rubáše a pásku. Veškeré je zhotoveno z bílého plátna. „Judaismus určuje, že se do rakve nesmí vkládat šperky ani květiny a nesmí být patrný rozdíl mezi bohatým a chudým, a tak mají všichni pohřbení bez výjimky stejné oblečení, ze stejného důvodu se nehoblují prkna, ze kterých se vyrábí rakev,“ doplnil Lázna s tím, že podle židovského zákona má být pohřeb nejlépe ještě ten den, kdy dojde k úmrtí.  Náhrobek se ale vztyčuje až dvanáct měsíců po obřadu. 

Nový hřbitov je plný jmen známých z prostějovské historie

Na novém hřbitově je přes pět set náhrobků s hebrejskými, německými i českými nápisy. Je to místo posledního odpočinku řady významných osobností zdejší židovské obce. „Leží tu například předseda Židovské náboženské obce Samuel Hirsch, továrníci Gustav Sborowitz a Josef Fehér, ale i členové vážených rodin Zweigů, Husserlů, Steinschneiderů, Fleischerů, Zwilingerů a dalších,“ popsal Ivan Čech. Ten zájemcům přiblížil řadu hrobů, mimo jiné zatím poslední, který pochází z roku 2022 a spočívá v něm zakladatel spolku Hanácký Jeruzalém Rudolf Dub. Zajímavý je rovněž hrob Zdeny Weisové, rozené Binkové. Pochází totiž od sochařky Hany Wichterlové. „Funerálním uměním se nikdy nezabývala a toto je její jediné dílo. Hrob totiž patří její tetě. Není ale úplný, v průběhu let z něj byla odcizena kovová plastika. Potomkům nabídl Národní památkový ústav zafinancování výroby repliky, ti to ale odmítli,“ uvedl Ivan Čech.

Svůj poslední sen zde sní i prostějovská malířka Alžběta Zelená (rozená Kleinová) a její dva synové. I jeden z nich Josef byl známým malířem a výtvarníkem.